Obchodování s IPv4 adresami: Díl 1. – základy

IP a IPv4

S pojmem „IP adresa“ se jistě setkal už každý z vás. IP adresa je údaj o síťovém rozhraní v počítačové síti, která používá IP protokol. IPv4 adresu můžete od IPv6 adresy snadno poznat již na první pohled. Zatímco adresa protokolu IPv4 je zapsána dekadicky po jednotlivých oktetech, a vypadá jako skupiny čísel, rozdělené tečkami, adresa IPv6 protokolu je zapsaná hexadecimálně,a může mít podobu kombinace čísel a písmen, rozdělených dvojtečkami. Adresy protokolu IPv4 jsou 32bitové, adresy IPv6 protokolu 128bitové. Zkratka IP v tomto případě znamená „Internet Protocol“, tedy protokol, s jehož pomocí komunikují všechna zařízení,k připojená nějakým způsobem k internetu. K „magické přeměně“ IP adresy na doménové jméno dochází díky službě Domain Name System (DNS). IPv4 je pak označení pro čtvrtou revizi IP. Jedná se o datově orientovaný protokol, přepravující data bez záruky. Protokol IPv4 poskytoval adresní prostor pro zhruba čtyři miliardy adres, přičemž k vyčerpání této kapacity – tedy rozdělení posledních bloků – došlo počátkem února roku 2011. Adresy protokolu IPv4 se dělí na tři základní části: číslo sítě, číslo podsítě a číslo síťového rozhraní. Tato čísla mohou mimo jiné složit také k identifikaci umístění IP adresy ve světě. Vaši IP adresu si můžete zjistit třeba na této adrese: https://www.mojeip.cz/.

Co znamená vyčerpání adres IPv4 protokolu?

O blížícím se vyčerpání IPv4 adres mimo jiné informovalo počátkem roku 2011 na svých webových stránkách také Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO), které zároveň také upozornilo na nutnost včasného zavádění protokolu IPv6, který nabízí podstatně větší adresní prostor – adresy v IPv6 jsou 128bit dlouhé, zatímco v IPv4 32bit dlouhé. Správou dostupných IP adres se zabývá organizace jménem IANA (Internet Assigned Numbers Authority) spolu s pěti regionálními registrátory (RIR). Každý z těchto regionálních registrátorů obdržel od organizace IANA necelých 17 milionů IP adres. Organizace IANA vyčerpala veškeré IP adresy 3. února roku 2011, to ale ještě neznamenalo jejich globální vyčerpání, protože jednotlivé regionální registry stále ještě měly k dispozici určitý počet přidělených IPv4 adres. V květnu roku 2011 došlo k poklesu zásoby adres v registru APNIC pro asijsko-pacifický region na poslední blok, na podzim roku 2012 poklesla zásoba adres na poslední blok také v registru RIPE NCC (pro Evropu). Oba registry přešly na strategii, v jejímž rámci začaly každému členovi přidělovat 1024 IPv4 adres, aby bylo možné co nejvíce oddálit jejich naprosté vyčerpání a vytvořit tak dostatečnou časovou zásobu, která je nutná pro postupný přechod na protokol IPv6. Blížící se vyčerpání IPv4 adres mělo ještě jeden neodvratný důsledek. Z těchto adres se stala skvěle obchodovatelná komodita, protože kde je poptávka, tam logicky vznikne také nabídka. Téměř polovina všech IPv4 adres není využívána, drží je velké nadnárodní společnosti. Zpočátku se totiž přidělovaly velké bloky čísel a nekontrolovalo se využívání nebo potřeba. Proto je přechod na IPv6 relativně pomalý – velký business má dostatek volných adres. Za normálních okolností platí, že pokud některý subjekt přestane využívat přidělenou IPv4 adresu, měl by ji vrátit. Mechanismus, který by vlastníky IPv4 adres nějakým způsobem „donutil“ k vrácení, ale neexistuje. Řada subjektů ale dá raději přednost prodeji, protože na něm může buďto vydělat, nebo s jeho pomocí alespoň pokrýt jisté náklady. Začalo také docházet k tomu, že někteří členové zmíněných registrů žádali o přidělení IPv4 adres, které ale poté distribuovali dál, ovšem nikoliv klíčovým zákazníkům. Jinými slovy – nevyužívali tyto adresy pro sebe, své zákazníky a své potřeby. Sami provozovatelé infrastruktury a služeb se naučili minimalizovat potřeby využívání IPv4 adres využíváním takzvaných NAT, Network Adress Translation. V rámci své sítě si vytváří mnoho podsítí, ve kterých mohou využívat IPv4 v podstatě neomezené IPv4 neveřejné adresní rozsahy, které používají jednu veřejnou, vzácnou, IP adresu pro připojení do světové počítačové sítě. 1024 přidělených IP adres proto stačí i relativně velkému regionálnímu operátorovi k obsloužení desetitisíců připojených domácností. Omezení pro zákazníka mohou nastávat při požadavcích na využití přímých propojení pomocí VPN linek, nicméně většina řešení už dnes používá VPN server, který problém uspokojivě vyřeší. IPv4 protokol se však nehodí pro velká řešení internetu věcí – zde je přechod na IPv6 jediným řešením.

Protokol IPv6

Představy o jakémsi černém trhu s IPv4 adresami, případně obavy, že vás začnou spamovat e-mailové zprávy s nabídkami těchto adres namísto zázračné modré pilulky, jsou ale přehnané. Vzhledem k tomu, že množství IPv4 adres nebylo neomezené, je jasné, že dalším přirozeným krokem je postupný přechod na nový protokol, který bude také lépe odpovídat rostoucím nárokům dnešní doby. Nástupcem IPv4 je internetový protokol verze 6, tedy IPv6. Spolu s jeho příchodem se svět IT může těšit na podstatné rozšíření adresního prostoru spolu se schopností vysokorychlostního přenosu dat. Některé starší síťové prvky nicméně nejsou s IPv6 kompatibilní. U těchto zařízení bude zapotřebí si pomoci například využitím různých přechodových mechanismů nebo překladačů obou protokolů. Protokol IPv6 má své kořeny již v devadesátých letech minulého století, kdy komise IETF vydala požadavek na vytvoření pracovních skupin pro stanovení a vytvoření internetového protokolu příští generace. V únoru roku 1999 založila komise IETF IPv6 fórum, jehož členové měli na starost celosvětovou koordinaci nasazení nového protokolu. 8. červen roku 2012 se stal Světovým dnem IPv6, a jeho cílem bylo otestovat a propagovat veřejné nasazení protokolu IPv6. Kromě výrazně většího adresního prostoru nabízí protokol IPv6 možnost bezstavové automatické konfigurace adres, vyšší bezpečnost a další výhody.