Kolik vlastně stojí Internet? Jaké jsou vlastně nákladové položky pro provoz sítě?

Proto se dnes budeme také věnovat ceně samotného internetu, tedy nikoliv ceně za „trubku“, kterou internetová konektivita přiteče. 

Z pohledu poskytovatele začíná internet v propojovacích, tzv. peeringových uzlech. Takový uzel funguje jako napojení na národní, a také mezinárodní páteřní síť, která zprostředkovává komunikaci do všech podobných datových center po celém světě. 

Spojení do mezinárodního tranzitu je důležité, propojuje naše sítě a náš obsah se světem. Díky propojení sítě můžete stahovat data ze serverů třeba z USA nebo Japonska. Výstavba mezinárodních optických sítí je pochopitelně velmi drahá a jejich bezpečný provoz technologicky a energeticky náročný, a za pronájem kapacity mezinárodních sítí se tvrdě platí. 

V datacentrech operátorů jsou proto uložené zvláštní servery CDN, na které se ukládá obsah nejčastěji používaných stránek v českém internetu. Například český obsah na Youtube a Google není uložený na serverech v USA, ačkoliv je Google americká firma. Stejné je to s Facebookem, nebo aktualizacemi pro Windows. 

Obsah českých serverů je možné číst díky vzájemnému propojení českých sítí v peeringových centrech. Zde jsou náklady řádově nižší. Největším českým peeringovým uzlem je NIX.cz. Na jeho stránkách je možné dohledat ceník za port pro propojení.

Poměr mezi národním obsahem, a obsahem využívajícím mezinárodní konektivitu, je zhruba 70/30. Pokud jste někdy byli v datacentru, jistě si uvědomujete, jak jsou zařízení zde umístěná nesmírně drahá. Náklady i u menšího poskytovatele jdou do milionů korun, a i provozní cena je vysoká kvůli nemalé spotřebě. Navíc nestačí jedna lokalita, nikdo soudný nepostaví síť bez dostatečné zálohy. Důležitou nákladovou položkou konektivity je bezpečnost a požadavky státu na ukládání dat o provozních a lokalizačních údajích. A je neoddiskutovatelným faktem, že provoz jádra sítě spravují vždy ti nejkvalifikovanější odborníci. 

Do datového centra vedou páteřní magistrální trasy, s kapacitou v řádech Gbps. Vždy jde o  několik tras z různých míst vedoucích do distribučních center v lokální síti poskytovatele. Národní transportní trasy málokdy patří jednomu poskytovateli, na trhu se pohybuje mnoho firem různé velikosti, které vlastní dálkové páteřní trasy. Například ČD-Telematika spravuje optické páteře při železnici, Dial Telecom při plynovodech a ropovodech, sítě vlastní i energetici, velká síť patří bývalému Telecomu, společnosti CETIN. Do modernizace a výstavby magistrálních sítí byly investovány stovky miliard korun. Také tyto investice od výstavby a údržby sítí jsou významnou položkou ceny domácí přípojky. 

Bez výjimky do všech větších sídel vedou optické trasy z mnoha stran, právě do nich se připojují malé páteřní magistrály. Právě přípojných sítí do malých obcí je v České republice nedostatek. Uložení jednoho metru kabelu vyjde velmi zhruba na tisíc korun. Lehkým výpočtem dokážete odhadnout náklady na připojení obce, která je třeba 5 kilometrů od nejbližšího nádraží s možností propojení do magistrální optiky. Příklad s nádražím dobře poslouží k lepší představě o tvorbě ceny. 

Jestliže přijdete svoji přípojnou infrastrukturou na nádraží a budete požadovat velkoobchodní nabídku na mix tuzemské a tranzitní konektivity s celkovou kapacitou 2 Gbps, rozsah IPv4 adres dostatečný k distribuci služeb pro svoje zákazníky a pronájem technického prostoru pro umístění potřebných technologií zajištující chod služby, dojdete k částce 30 tisíc korun bez DPH měsíčně. Překvapující číslo? A v porovnání s okolními státy vychází ještě docela levně, cena je stlačená vysokou konkurencí v páteřních okruzích. 

Je třeba popsat parametry služeb, pro laika bývá složité pochopit rozdíl mezi 1 Gbps velkoobchodní páteřní služby a 1 Gbps pro domácnost například v optické síti. Transportní kapacitu máte k dispozici vždy, nikdy ji nepoužívá někdo další. Poskytovatel má k dispozici garantovanou technickou dostupnost, tedy poskytoval disponuje složitým mechanismem zajištění kvality i v případě nehod na trase. Technologie i trasy jsou redundantní, a přesto bývají zajištěné odběratelem ještě z jiného směru. Je třeba také zajistit bezpečnost pro případ kybernetických útoků. Útoky jsou a budou časté, nežijeme v přátelském kyberprostoru. Domácí přípojka je úplně jiná disciplína. Její kapacita je maximální, provozní parametry závisí na nastavení sítě a na míře agregace. Pro distribuci páteřní kapacity provoz musíte řídit, aby nedocházelo k situacím, ve kterých část zákazníků síť přetěžuje a jiná část zákazníků nemá dostatečnou úroveň služeb. To se řeší na aktivním zařízení, které operátor umisťuje v centrálních distribučních bodech sítě. Tato zařízení a jejich provoz je také třeba rozpočítat do ceny služby. 

Poslední nákladovou položkou je zákaznická péče. Statistiky operátorů ukazují, že nejčastější příčina  reklamací služeb je chyba poblíž, anebo v domácnosti uživatele. Poslední metry jsou zpravidla mimo dohledové centrum sítě. Evergreen je domácí WiFi router přemístěný za železobetonovou zeď, nebo napadený počítač škodlivých softwarem, který se snaží kopírovat data z disku na neznámé úložiště kdesi v Asii. Provoz každé sítě potřebuje armádu techniků, kteří jsou schopní poskytnout odpovídající podporu. Bez nich se kvalitní služba provozovat nedá. 

Nesmíme zapomenout na 21% DPH, kterou operátor pouze vybírá pro stát. Stát obecně se na nákladových položkách také podílí, především výběrem licencí pro provoz některých radiových technologií v místech, kam optická síť nevede. Telekomunikace jsou regulovaný trh, a každý podnikatel musí odevzdávat velké množství údajů o provozu sítě. Vypracováváním formulářů se vytváří další položka v tabulce mzdové náklady. 

Být podnikatelem v elektronických komunikacích je náročná disciplína. Musíte být schopný technik, právník a stavař v jedné osobě.