Jak je to s internetem ve vlacích?

27.04.2018
Štítky: 
Internet ve vlaku
Jak je to s internetem ve vlacích?

Vlakem v posledních letech jezdí víc a víc lidí. Jedním z důvodů, proč mu i manažeři dávají přednost před jízdou autem, je čas efektivně využitý na práci. A k té neodmyslitelně patří internetové připojení.  Na některých trasách už si ani nepamatujeme doby, kdy ve vlaku wi-fi nebyla a přijde nám to jako naprostá samozřejmost. Jinde se zase nepřipojíme, i kdybychom se postavili na hlavu. Jak to tedy s tím internetem ve vlaku je?

Začátky internetu ve vlacích

Zavedení internetu do vlaků se v České republice intenzivně řešilo již v roce 2008. Plánovalo se první testování a rozebíraly se možnosti technologické i možnosti financování. Hlavním hráčem v této počáteční fázi byly České dráhy.  Nicméně prvním dopravcem, který cestujícím wi-fi připojení ve vlacích poskytl byl RegioJet, a to hned při zavedení provozu v roce 2011. Na internet se cestující mohli poprvé připojit na trati z Prahy do Ostravy.

 

České dráhy nakonec odstartovaly internet ve vlacích projektem Wi-fi v pendolinu, na kterém se začalo pracovat v roce 2011. V červenci 2012 bylo připojení zavedeno do vagonů 1. třídy ve vlacích CityPendolino, také na trase z Prahy do Ostravy. Uživatelé se mohli připojit přes sítě CDMA nebo EDGE. Na stejné trati mohli od listopadu 2012 začít cestující využívat internet také na nově vzniklých linkách společnosti Leo Express.

Aktuálně

U soukromých dopravců je wi-fi připojení ve vlacích standardem již několik let, a aktuálně už se jím stává i u Českých drah. Cestující mohou internet využívat ve zhruba šesti stech vlacích. Stále však zůstává ještě dost tras mimo hlavní koridory nedostatečně pokrytých. Vlaky, ve kterých se na wi-fi můžete připojit nově České dráhy označují již v jízdních řádech.

 

Využívají se služby všech tří hlavních operátorů, O2, T-mobile, Vodafone, stejně jako přenosových technologií, které nabízejí (LTE, UTMS, GSM, EDGE). Ve vlacích pravděpodobně narazíte i na to, že jsou některé stránky blokovány, a to především ty, které by připojení hodně vytěžovaly (streamování videí apod.) a ty se zakázaným obsahem.

Jak funguje palubní wi-fi

Systém palubní wi-fi tvoří infrastruktura, která se skládá z LTE routerů, přístupových bodů, antén a kabelů. Jak lze vidět na Obr. 1, LTE router přijímá síťový signál z vysílačů poskytovatele internetu a zajišťuje připojení vlakové sítě. Pro docílení co nejvyššího pokrytí nové technologie LTE routerů umožňují přepínání mezi připojeními jednotlivých operátorů. Přepínání se využívá často při překračování hranic nebo v jiných místech, kdy je signál roztříštěný a připojení kolísá. LTE routery je možné také zřetězit, aby se docílilo větší propustnosti vysílaného signálu, a tím dostupnosti služby. K tomu je ale nutné využití externího serveru. K routerům jsou připojené wi-fi přístupové body, které zajišťují cestujícím i vlakovému personálu přístup k internetu, i u nich je možné řetězení. Připojení ve vozech vlaku pak zajišťuje několik wi-fi antén.

 

Obr.  1 Schéma palubního Wi-fi připojení

Zdroj: https://www.amit-transportation.com/reseni/palubni-wifi/

 

Palubní wi-fi síť může být připojena k různým sítím, které operátoři v České republice poskytují, tzn. sítě 2G, 3G i 4G (druhé až čtvrté generace). Je zde možnost připojení i dalších technologií, jako je dohledový systém, informační systém cestujících či rezervační systém. Na trhu jsou nabízena řešení, která umožňují nastavit i redundanci palubního wi-fi systému. To znamená, že se vytvoří dva systémy, které pracují na stejném úkolu. V případě poruchy jednoho systému je pak ten druhý schopný zajistit práci na přiděleném úkolu bez výpadku. V případě výpadku signálu či nestability sítě jednoho operátora, se tedy mohou všechna uživatelská spojení přesunout na signál dalších poskytovatelů, a to bez rozpadnutí spojení

Pokrytí koridorů

V dubnu 2016 provedl Český telekomunikační úřad (ČTÚ) měření pokrytí internetem ve vlacích. Měření probíhalo v pásmech sítí 2G (2. generace) a především 4G (4. generace), a to pomocí generátoru, který se přelaďoval na jednotlivá kmitočtová pásma. Pokrytí sítě LTE se měřilo v pásmech 800 MHz, 1 800 MHz a 2 600 MHz. Měření proběhlo na trasách všech čtyř tranzitních koridorů.

 

Tranzitní koridory vlakové dopravy v ČR

  1. koridor: Děčín – Praha Holešovice – Pardubice – Brno – Břeclav
  2. koridor: Petrovice u Karviné – Ostrava hl. n. – Břeclav
  3. koridor: Mosty u Jablunkova – Ostrava hl. n. – Přerov – Praha – Plzeň – Cheb
  4. koridor: Děčín – Praha – České Budějovice – Horní Dvořiště

 

Obr.  2: Hlavní železniční koridory

Zdroj: https://www.svetandroida.cz/internet-ve-vlaku-201607/

 

Měřilo se pokrytí signálem venku mimo vlak, tzv. „outdoor“, které probíhalo ve výšce 4, 5 metru nad zemí. Rovněž se měřilo pokrytí uvnitř jednotlivých typů vozů, tzv. „indoor“, které probíhalo ve výšce 1,5 m ve voze.

 

Ukázalo se, že v jednotlivých koridorech je velmi malé procento míst, která nejsou pokrytá vůbec žádným signálem pro datové připojení (měřeno „outdoor“). V 1. koridoru je nepokryto 0, 2 %, ve 2. koridoru 0, 05 %, ve 3. koridoru 0, 06 % a 4. koridor si vede nejlépe, nepokryta je pouze 0, 01 %.

Měření také odhalilo, že v mnoha případech je pokrytí roztříštěné, velmi rychle se střídají pokryté a nepokryté úseky. Subjektivně nižší míru pokrytí, než je naměřená, pro cestující také signalizuje čas, který zabere připojování zařízení.

 

Velmi podstatný vliv na kvalitu připojení v samotném vlaku má konstrukce železničního vozu a její propustnost elektromagnetických vln. Z toho důvodu probíhalo kromě venkovního měření i to uvnitř vozů. Mezi typy jednotlivých vagónů jsou velmi velké rozdíly. Obecně starší vozy propouštějí signál lépe než ty nové nebo modernizované, které ho tlumí.

 

V Tabulce 1 lze vidět přehled pokrytí všech čtyř koridorů u operátorů O2, T-Mobile a Vodafone, a to jak při měření „outdoor“, tak „indoor“. Kromě toho je pokrytí rozděleno dle sítí. Největšího pokrytí dosahuje GSM (Global System for Mobile Communication), což je síť 2. generace. Rychlost datového připojení je ale velmi malá a téměř nepoužitelná. Nahrávání i stahování se pohybuje okolo 9, 6 kbit/s.  UTMS (Universal Mobile Telecommunication System) je sítí 3. generace.  Umožňuje plnohodnotnou práci s internetem, včetně větších emailových příloh a Skype. Dovoluje stahovat rychlostí až 2 Mbit/s a nahrávat rychlostí 100-150 kbit/s. V České republice má ale relativně malé pokrytí, je hlavně v krajských městech.  LTE (Long Term Evolution) je sítí na pomezí 3. a 4. Generace, LTE – Advanced je pak sítí ryze 4. generace.  Maximální rychlost stahování může v ČR u LTE dosáhnout až 150 Mbit/s a nahrávání 50 Mbit/s.

 

Sítí LTE, jak je vidět, je tedy nejhůře pokrytý 2. koridor (Petrovice u Karviné – Ostrava hl. n. – Břeclav), kde je pokryto průměrně 50 % trasy, a nejlépe 4. koridor (Děčín – Praha – České Budějovice – Horní Dvořiště), kde je pokryto průměrně 75 %. Zajímá nás, jestli mají cestující opravdu možnost se ve vlaku připojit, proto se díváme na měření „indoor“.

 

Tabulka 1: Pokrytí železničních koridorů

Zdroj: https://www.ctu.cz/mereni-pokryti-zeleznice

Do jara roku 2019 mají operátoři závazek, aby pokryli alespoň 50 % délky vlakových koridorů signálem LTE. O dva roky později, tzn. v roce 2021 budou muset být koridory pokryty v celé délce. Závazek bude splněn, pokud operátor zajistí 75% pravděpodobnost připojení uvnitř vlaku bez externí antény a 85% pravděpodobnost připojení s využitím externí antény.  Nicméně fakt, že bude naměřen dostatečný signál neznamená, že se cestující ve vlaku připojí (ani v případě, že bude vlak disponovat dostatečně velkou propustností). „Dosavadní měření ukazují, že někteří operátoři splnili závazek už s předstihem. Pokud by ale splněný v dané lhůtě nebyl, může ČTU přistoupit až k odebrání přídělu“ uvádí tiskový mluvčí ČTU Mgr. Martin Drtina.

 

I když má být tedy do roku 2021 pokrytí železničních koridorů 100%, přístup ke službám mobilních datových sítí bude, kvůli tlumení signálu ve vagonech, pro cestující bez dalších technických opatření omezen. Je tedy nutné jej zajistit například použitím opakovačů (Opakovač umožňuje přijmout signál i v místech, kam nedosáhne z hlavního přístupového bodu (AP). Přijme signál z AP a znovu ho vyšle do vzduchu, zopakuje vysílání.) nebo vytvořením tzv. pikobuněk v interiéru vozů. (Pikobuňky umožňují pokrytí širší oblasti mobilním datovým signálem. Používají se v místech, kde je velká koncentrace uživatelů, kteří se chtějí připojit na wi-fi, například na nádražích nebo v obchodních domech.)

 

Internet v zahraničních vlacích

Sednout si do vlaku, vytáhnout počítač a dvě hodiny pracovat díky wi-fi zdarma. Stejný obrázek, který je u nás v Čechách standardem, příliš často u našich nejbližších sousedů nepotkáte. V Německu je internet dostupný pouze na linkách Deutsche Bahn ICE a je zpoplatněný. V Rakousku mají cestující možnost se zdarma připojit  pouze v nejmodernějších vlacích RailJet, které jezdí jen na pár linkách. V ostatních vnitrostátních ani mezistátních vlacích wi-fi není. Podobná situace je v Polsku, kde jsou wi-fi vybaveny vlaky Express InterCity, které jezdí mezi velkými městy a do zahraničí. Lépe je na tom Slovensko, kde Železničná společnosť nabízí ve svých vozech připojení již od roku 2013 a podobně jako ČD počet vlaků s wi-fi rozšiřuje. Posuneme – li se trochu víc na západ, lze si vzít příklad z Francie, kde by mělo být podle dostupných informací wi-fi připojení ve všech vlacích od konce roku 2016.

 

Autor: Johana Nádvorníková